Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zaujímavý fantasy ladený obal albumu by zvádzal k predpokladu, že pôjde o ďalší pokus o tvorenie epického „tolkienovského“ black metalu, v ktorom vládli SUMMONING a niekoľko ich nasledovníkov sa s nimi môže porovnávať do momentu, kým im z tvorby nevybafne gýčovitosť a papundekel. Námet mi však pripadá akosi temnejší a odlišný od čohokoľvek, čo sa v Tolkienovi dialo, a aj FLESHBORE z amerického Indianopolisu hrajú čosi iného, pre US scénu typickejšieho. Dali sa dokopy v roku 2017 a debut „Embers Gathering“ z augusta tohto roku stvorili v zostave Cole Daniels basa, Cole Chavez gitary, Michael McGinley gitary, Tyler Mulkey bicie a Michael O’Hara vokály. Tejto nahrávke predchádzalo demo, EP a tri single.
Nejaké staršie veci sa v novom spracovaní dostali aj na album, ktorý prináša sedem skladieb za 32 a pol minúty. Žánrovo ide o death metal v modernejšom americkom duchu a keďže toto je popis, do akého sa zmestí kadečo, spresním, že označenie technický melodický death metal na „Embers Gathering“ sadne dosť dobre. Technika je tu taká „príčetná“, kompozície nie sú rozbité predvádzaním „to čumíte, čo sme za umelci a virtuózi“, skladby dobre spájajú výbušné motívy s náladovejšími, tu a tam až zasnenými a celkovo hudbe FLESHBORE nechýba ťah a zmysel pre gradáciu i atmosféru. Vyznieva hutne, často až drviaco a agresívne, ale vyvažovanie vzdušnejšími momentmi odrádza od použitia prívlastku „brutal“ aj napriek prevažne z hĺbky ťahanému, tu a tam až prigrcnutému vokálu.
Ten sa strieda s o niečo vyššími polohami, zaujímavo frázuje a nahrávku obohacuje o dramatický náboj. Hudobne sú títo mládenci trochu inde než súčasná tech- a prog- DM scéna, majú svoje frenetické a tremolové momenty ako napr. ARCHSPIRE, ale celkovo vyznievajú príjemne tradicionalisticky. Zvukovo takisto nemám výhrady, občas dosť dopredu vytiahnuté kopáky by si síce zaslúžili klasickejšie znenie než obľúbený súčasný štýl „tyč vo vetráku“, ale FLESHBORE mi ponúkajú dosť toho, čím tento subjektívny dojem vyvažujú. Sofistikovanejší variabilný death metal s atmosférou i dostatočnou razantnosťou na takejto presvedčivej úrovni nie je bez šance ani na súčasnej scéne s jej veľkým pretlakom skupín rôznej úrovne.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.